Ať si myslíme, že umíme pravopis v našem jazyce velmi dobře, občas uděláme chybu i tak, proto je potřeba se nebát a raději si vždy pravopisný jev ověřit, když si nebudeme jistí. Je to přeci vždy mnohem lepší, než udělat chybu. Podívejme se zde na základní pravidla pravopisu měkkého a tvrdého i u podstatných a přídavných jmen.
Podstatná jména
V kořenu se musíme řídit podle tvrdých, měkkých a obojetných souhlásek.
Po tvrdých souhláskách se vždy, pokud se nejedná o cizí slovo, píše tvrdé y – h, ch, k, r, d, t, n
Po měkkých souhláskách se vždy píše měkké i – ž, š, č, ř, c, j, ď, ť, ň
U obojetných souhlásek si musíme zapamatovat vyjmenovaná slova, po vyjmenovaných slovech se vždy píše tvrdé y. Bohužel nám nezbyde nic jiného, než se vyjmenovaná slova naučit zpaměti.
V koncovce podstatného jména se musíme řídit pomocí vzorů, vždy si musíme určit rod a dle vzoru určit koncovku.
ženské vzory: žena, růže, píseň, kost
mužské životné vzory: pán, muž, předseda, soudce
mužské neživotné vzory: hrad, stroj
střední vzory: město, moře, kuře, stavení
V příponě se píše vždy měkké i.
Příklad: brzičko
Přídavná jména
Přídavná jména jsou mnohem jednodušší, zde si musíme nejdříve přídavná jména rozdělit na měkká, tvrdá a přivlastňovací, poté se opět řídíme podle vzorů.
Tvrdá přídavná jména jsou ta, která mají tvary, které mohou končit na ý, á i é. Řídí se dle vzoru mladý, mladá, mladé.
Příklad: hloupý člověk, hloupá žena, hloupé dítě, hloupí lidé.
Měkká přídavná jména jsou ta, která mají pouze tvary s měkkým i. Tato přídavná jména se řídí dle vzoru jarní.
Příklad: husí samec, husí samice, husí mládě
Pozor! Přídavná jména cizí a ryzí se skloňují dle vzoru jarní!
U přivlastňovacích přídavných jmen si koncovku určíme dle rodu podstatného jména, které následuje. U rodu středního se píše na konci slova „a.“ U ženského a zároveň mužského neživotného se píše „y,“ naopak u mužského životného „i.“
Příklad: Pavlova kuřata, Pavlovy sestry, Pavlovy stroje, Pavlovi přátelé